Čí to byl nápad?? ( Nejhorší lyžák na světě )

Ahojda lidičky,
dneska pro vás mám ještě jeden článek, z trochu jiného soudku. Jedná se spíše o vyjádření mého vzteku! :D Takže jestliže na to nejste zvědaví, tak zaklapnětě noťas :D ale jestli vám to nevadí, není nad to článek si přečíst ;)

Vše se odvíjí od plánovaného lyžáku, na který se mi jednoduše od začátku nechtělo! Někde už jsem se možná zmiňovala, že chodím do prváku na gympl. No co si budeme nalhávat. Ne vždycky potkáte třídu, kde si padnete úplně se všemi do oka. Nevím, jestli to je tím, že se teprve všichni vzájemně seznamujeme nebo možná ještě hůř, že se poznáváme :D . Nevím, prostě se mi stýská po základce a po lidech, kteří byli tam. No a z tohoto důvodu jsem se obávala společných pěti dní. 

23.2. se měl tedy zájezd konat. Povím vám, že můj odpor ke vstávání nebyl nikdy větší :D Nicméně sedla jsem do autobusu a už si představovala, jaké to bude až se vrátím. 

Přijeli jsme do Pece pod Sněžkou. No a co teď? Samozřejmě, že vyjít 5 km na Vraní boudy byl jen začátek mého znechucení :D Cesta byla jedna velká klouzačka a převýšení nemilosrdné. No což to by mě zas až tak nevadilo. Vlastně ani ten pokoj, co vypadal jako kůlna mojí babičky. Co mě fakt štvalo bylo vzrůstající dusno mezi dvěma pokoji holek o jednu koupelnu :D Ne, že bych byla nějaká holka, co se musí malovat hodinu. To ani zdaleka :D Ale když je snídaně v 8 a koupelna se uvolní v 7.55. Tak já se prostě aspoň vyčůrat musím! :D 

Zde náš malý krcálek..

To bylo v pohodě všechno, i to, že toho čemu se říká sníh, tam už opravdu bylo pomálu. Co mě naštvalo víc než všechno ostatní byla rozrůstající se viróza!! nejdřív bylo špatně jednomu, druhý den už 5 další den 10 a na konci lyžáku už byla půlka spolužáků doma a ta druhá půlka byla nemocná. Každým dnem sem se modlila, ať se dočkám páteční posilky :D Cpala jsem do sebe hromadu vitamínů a probiotik. Ale samozřejmě, že v den odjezdu ráno, mi bylo taky špatně. Teda takhle mi fakt dlouho nebylo...  Přetížilo se mi zvláště v případě, když jsem si představila 5 km cesty dolů k autobusu, když i sejít 10 schodů byl problém. No ale nakonec se na mě podívali učitelé a usoudili, že pojedu rolbou :D jo, bylo to jak na houpačce, ale lepší než pěšo... pak už zbývala jen cesta autobusem, na kterou jsem se vybavila celým kinedrilem, takže jsem byla už ráno na chatě celá oblblá. Ale v autobuse ne a ne usnout samozřejmě. 

lanovka na Javor (myslím, že na Javor :D )

Přijeli jsme ke škole a pak i domů. Všichni na mě mluví, ale já už ani nevím, jak se jmenuju. Mým jediným přáním je být v posteli. Spala jsem od 14 hodin s malými přestávkami do dnešních 12 hodin. 

Nevím, či to bylo zvýšenou únavou po celodenním lyžováním, které jsem završila 6 km stoupáním na Černou Horu. Musela jsem to vybruslit. Na což jsem neskonale hrdá :D. A poté ještě cca 6 km zpět. Ale ještě teď se cítím vyčerpaná, že jsem nemohla jet s rodiči na hory a ještě jsem ani neviděla Adama :( 

na Černé Hoře :) fotka je přiblížena, a rozmazána :)

Tak si tu naštvaně mlátím do klávesnice a ujídám pudink. :D ( musím dohnat to, že jsem včera nic nebyla schopna sníst a vypila cca 2 hrnky čaje za den ) Přidala jsem vám sem pár fotek, aby to nebylo zas až tak nudné, ale jsou z mobilu, takže se omlouvám za blbou kvalitu :)

Takže moji milí, mějte se, smějte se! A jestli jste dočetli až do konce tak vás obdivuji :D


Káťa ;)